Vysoká citlivost (odborně senzitivita senzorického zpracovávání, nepřesně a zastarale hypersenzitivita) není patologií ani diagnózou, ale docela běžným darem, který dostal do vínku téměř každý pátý člověk (odhaduje se 10–20 % světové populace).
Citlivými se rodí lidé od pradávna, díky moderním technologiím a EEG jsme měli možnost vysokou citlivost v 90. letech 20. století konečně i „uvidět“. Některé části mozku vysoce citlivých jsou prokazatelně aktivnější a přijaté informace zpracovávají do větší hloubky, což potvrzují vědecké studie.
O vysoké citlivosti se ale na veřejnosti stále příliš málo ví a mluví. Nebo se za tento rys v našem hlučném extrovertním světě spíš stydíme a neumíme využít její výhody. Přitom soucit a hlubší vnímavost jsou dovednosti, jež náš uspěchaný svět velmi potřebuje.
Vysoká citlivost se orientačně testuje 27 bodovým dotazníkem, který můžete najít třeba tady.
Někdy se vysoká citlivost může prolínat nebo naopak plést s diagnózou ADHD, autismem nebo třeba sociální fóbií. Máte-li pochybnosti, přesnou diagnostiku v tomto případě učiní psychiatr nebo klinický psycholog.
Podobné projevy jako vysoká citlivost může mít i tzv. přecitlivělost, která není vrozená, ale získaná – psychickým zraněním, dlouhodobým životem v zátěži apod. – a lze ji tudíž v terapii zmírnit a někdy i odstranit. Přecitlivělost přichází také přirozeně díky hormonálním změnám v těhotenství a šestinedělí, a podporuje proces ladění na signály a potřeby miminka.
Základními znaky vysoké citlivosti je intenzita smyslového vnímání a hloubka prožívání. Silněji vnímají třeba prudké světlo, zvuky a pachy, bývají citliví na dotek a bolest. Zejména ve městech nebo na místech, kde se koncentruje hodně lidí, se rychle přehltí a vyčerpají.
Často už od dětství vysoce citliví lidé slýchávají, že „všechno moc řeší a prožívají”, a ať nejsou tak „přecitlivělí“. Vydrží méně stresu než průměrná populace, zato mívají obrovský dar imaginace, kreativity, myšlení „out-of-box“, bývají často obdařeni uměleckým talentem, mají dar empatie a péče o své bližní a svět.
Emoční hloubka a síla prožívaných pocitů je také jedním z nejcharaterističtějších znaků. Kromě silného smutku či hněvu umí prožívat hlubokou radost a uspokojení z obyčejných každodenních věcí. Mají silnou empatii a „čich“ na emoce druhých. Jednou z největších výzev vysoké citlivosti je odlišovat, které emoce patří mě a kterou prožívá druhý člověk nebo prostě „visí ve vzduchu“.
Bývají velmi citliví na nedostatek jídla a spánku, na kofein a další psychoaktivní látky.
Odmala jsem byla „ta přecitlivělá“. Dobře rozumím pocitům zahlcení, menší výdrži ve stresovém prostředí a hlubšímu emočnímu prožívání. Vysoká citlivost se propisovala do potíží se spánkem, úzkostmi i do vztahů.
Když jsem konečně objevila termín „vysoká citlivost“ a začala zkoumat všechny oblasti života, které tento rys osobnosti ovlivňuje, pustila se hlouběji do sebepoznání pomocí vlastní psychoterapie a osvojila jsem si několik jednoduchých metod, které pomáhají při přehlcení vjemy a práci s emocemi.
Přečtěte si můj osobní článek o HSP.
Pro hlubší seznámení s tématem doporučuji knihu Elaine Aron: Vysoce citliví lidé. Aron je psycholožka a své poznání má podložené mnoha vědeckými studiemi.
Vysoké citlivosti jsem věnovala celou kapitolu ve své nové knize, kde jsem shrnula své načtené poznatky, studie a souvislosti.
Můžu vám pomoci zkoumat vaši citlivost prostřednictvím individuálních konzultací.
Také se – jako sama vysoce citlivá – zaměřuji na citlivé klientky a klienty. Psychoterapie je skvělý nástroj k tomu, abychom dokázali lépe porozumět svému nitru a hledat vlastní cestu k tomu, aby se nám dařilo lépe a vysoká citlivost ani další rysy nás v životě nelimitovaly, ale naplno jsme mohli využít jejich dary.
Ideální pro terapii klientů s vysokou citlivostí je spojení konzultace s procházkou v přírodě, kterou nabízím.
S klienty/kami hledám jejich vlastní způsob, jak hledat úlevu v zahlcujícím či stresovém prostředí a jak uvidět ve své citlivosti to krásné a užitečné.
Nabídnu jednoduché nástroje, které uleví při smyslovém a emočním zahlcení.